Proč inflace v ČR klesá pomaleji, než čekala ČNB?

Kde vázne dezinflace

Česká národní banka zahájila cyklus snižování sazeb s předpokladem, že spotřebitelská inflace se vrátí k dvouprocentnímu cíli do konce roku 2024. Vývoj dal prognóze jen částečně za pravdu. Celková inflace podle dat ČSÚ zpomalila výrazněji ve složkách energií a průmyslového zboží, zatímco jádrová inflace – která vylučuje potraviny a energie – zůstala vyšší, než modely ČNB předpovídaly. Klíčovými brzdami dezinflace jsou tři kategorie: ceny služeb, náklady na bydlení a potravinářský průmysl. Ceny služeb odrážejí výrazný nárůst nominálních mezd, k němuž v České republice došlo v letech 2022–2023. Firmy v sektoru služeb přenášejí zvýšené mzdové náklady do konečných cen pomaleji než výrobci, ale vytrvaleji – efekt se projevuje i 18 měsíců po prvotním mzdovém šoku. Bydlení pak zdražuje z kombinace důvodů: stavební náklady zůstávají vysoké kvůli pomalejšímu ochlazení cen stavebních materiálů oproti průměru EU, a regulované nájmy v části bytového fondu doháněly tržní úroveň postupně. Potravinový řetězec vykazuje setrvačnost z jiného důvodu – zemědělské komodity zdražily globálně v letech 2021–2022, a zpracovatelé i maloobchodníci absorbovali část nákladů do marží, které nyní pomalu normalizují. ČNB tento složený efekt v základním scénáři prognózy přecenila jako přechodný. Výsledkem je, že sazby sice klesají, ale pomaleji, než trh v počátku cyklu očekával. Pozornost analytické komunity se nyní soustředí na to, zda jádrová inflace ve čtvrtém čtvrtletí konečně zlomí trend – a zda to bankovní radě dá prostor pro agresivnější uvolnění.