Trh práce 2024: kde v ČR chybí lidé a kde přebývají

Strukturální nesoulad za čísly

Registrovaná míra nezaměstnanosti v České republice se v roce 2024 pohybovala pod třemi procenty, čímž Česko zůstávalo jednou z nejnižších hodnot v celé EU. Přesto firmy napříč odvětvími opakovaně hlásily neschopnost obsadit volná místa – počet neobsazených pracovních míst evidovaných Úřadem práce ČR přesahoval počet uchazečů o zaměstnání. Tento paradox má jméno: strukturální nesoulad. Jde o situaci, kdy pracovníci dostupní na trhu práce neodpovídají – svou kvalifikací, lokalitou nebo pracovními podmínkami – požadavkům zaměstnavatelů. Nejpronásledovanější skupiny volných míst zahrnují technické obory ve strojírenství a elektrotechnice, zdravotnictví a sociální péči a logistiku. Průmyslová jádra v Moravskoslezském, Ústeckém a Středočeském kraji evidují chronický nedostatek kvalifikovaných techniků, přičemž demografický profil odcházejících pracovníků do důchodu tento problém v horizontu pěti let výrazně zhorší. Naproti tomu absolventský trh v řadě humanitních a společenskovědních oborů vykazuje přebytek – počet absolventů nesouvisejících s poptávaným sektorem dlouhodobě převyšuje počet nabízených pozic v daném oboru, což tlačí absolventy do pracovních míst, pro která jsou formálně překvalifikovaní. Geografická dimenze problému je stejně důležitá jako kvalifikační. Mobilita pracovní síly v Česku je nízká v porovnání se státy severní a západní Evropy: vysoké ceny bydlení v Praze a Brně odrazují pracovníky z méně rozvinutých regionů, kteří by jinak přijali práci ve velkých centrech. Politická opatření – od podpory rekvalifikací přes bytové příspěvky po programy pracovních víz pro státní příslušníky třetích zemí – adresují problém pouze fragmentárně. Ucelenou strategii trhu práce česká vládní agenda zatím postrádá.